O sportu

Florbal vozíčkářů je atraktivní, technická a především kolektivní hra, která umožňuje převážně mladým handicapovaným lidem plné začlenění do hráčského kolektivu a následně i do společnosti. Florbal vozíčkářů je ojedinělý tím, že hráčská družstva mohou být smíšená; společně mohou hrát muži i ženy. Florbal vozíčkářů je také vhodným doplňkovým sportem pro mnohé úspěšné handicapované sportovce; za všechny uvádím jména úspěšných paralympijských medailistů Miroslav Šperk, Martin Němec, Zdeněk Krupička a Jana Fesslová.

Princip florbalu vozíčkářů

Hra florbal je založena na stejném principu jako všechny sporty. Podat dokonalý výkon, získat větší počet bodů — gólů a porazit soupeřův tým. Florbal je kolektivním sportem, ale záleží na výkonu každého jednotlivce, aby mohlo uspět celé družstvo. Hraje se na branky (góly). Vítězství je výsledkem více dílčích činností — rychlá reakce, umění manipulace s míčkem, taktické myšlení, atd.

Ve florbalu vozíčkářů hrají proti sobě dvě družstva, vítězí to, které nastřílí více branek, čímž se florbal řadí mezi hry brankové. Hraje systémem pět hráčů v poli a brankář. Hrací plocha má rozměry 40 m x 20 m (délka x šířka ). Hrací čas je třikrát dvacet minut .

Zápasy rozhodují vždy dva rozhodčí s rovnocenným právem rozhodováním. Florbal se hraje v halách. Hřiště je ohraničeno mantinely 50 cm vysokými. Hokejky a míčky jsou vyrobeny z plastových materiálů. Ve florbalu je zakázán tvrdý kontakt s protihráčem: sekání, hákování, nadzvedávání hokejky, držení a úmyslné narážení do soupeřova vozíku.