Himaláje jsou nejvýznamnější horský řetězec světa. Táhnou se po délce 2 500 km až k pohořím Karakoram a Hindukuš na severu, která jsou geologicky odlišná, ale můžeme je přiřadit k tomuto základnímu řetězci. Celkově včetně okrajových pohoří obsahují Himaláje 14 štítů nad hranici 8 000 m, 77 vrcholů nad 7 000 metrů a 114 horských špic vyšších než 6 000 metrů. Výška mnoha vrcholů nebyla ještě ani změřena, některé nebyly pojmenovány. Někde neprošla noha Evropana. Nedotknutelnost některých štítů se připisuje náboženským důvodům, proto nebyly zdolány: Kailas, Machapuchare, Kangchenjunga, Ama Dablam, Gauri Shankar, Shivling a jiné. Himalájská oblast byla po mnoho desetiletí uzavřená západním vědcům, výzkumníkům a turistům. Tibet, který je okupovaný Čínou od roku 1951 je přístupný turistům až od roku 1980.
Stále více výprav se zabývá bádáním a výzkumem (radiometrie, seismologie, paleomagnetismus, celkový fenomén můžeme zařadit do teorie stavby zemské kůry. Na vrcholcích Everestu a Mnapurmy můžeme nalézt neomylné stopy minulosti dna oceánů. Skutečně je zcela běžné, aby fosilní pozůstatky, které kdysi formulovali těla živočichů podmořského života. To znamená, že štíty, které vytvářely mořská dna musely projít mohutným vývojem, který je vynesl až do výšky 10 či 12 000 metrů. To vše se odehrálo asi před 40 miliony lety. Pohyb a růst Himalájí se odehrává při rychlosti 5 – 6 cm za rok a toho si lidské oko nevšimne. Ale pokud bereme v úvahu stáří naší země jde o posun celých kontinentů o tisíce kilometrů. Subkontinent Indie byl jednou velký ostrov, který se oddělil od pevniny současné jižní Afriky a Antarktidy a během poslední 75 milionů let se posouval severovýchodním směrem. Výsledkem této kolize bylo před 40 miliony lety vyvrásnění Himalájí. Do tohoto horotvorného cyklu můžeme zařadit Alpy, Kavkaz, Albors, Hindukuš, Karpaty a Karakoram. Jakoby to byl prakticky jeden horský řetězec. Stopy uzavření průplavu, který kdysi odděloval Indii od kontinentu Eurasie lze nalézt v údolích kolem řek Indus a Tsang-po, stejně tak jako na satelitních fotografiích těchto míst. Mořské dno se vzepjalo a svým zlomem vytvořilo vrcholky Himalájí. Následkem této obrovské kolize zemských plátů se kůra nahromadila do tloušťky 70 km. Proces pohybu zemské kůry stále pokračuje. Himalájské klima je velmi geograficky rozlišné. Během léta jsou Himaláje zasaženy atmosferickým proudem, který vyvolává prudké dešťové bouře, zvláště podél jižních svahů a východního cípu pohoří. Intenzita srážek klesá směrem na sever a zcela mizí v oblasti Tibetu.
700 km na východ od Kathmandu leží v nadmořské výšce 1310 m městečko Cherrapunji stále ještě v úpatí himalájských pahorků a je nejdeštivějším místem na zemi s průměrnými ročními srážkami 12 040 mm. Rekordní výška byla naměřena 26 460 mm. V Kathmandu se roční srážky pohybují průměrně kolem 1 350 mm a v srdci Ladaku v městečku Leh je to pouze 85 mm za rok. V oblasti kolem Tibetu pouze sněží. Zvýšené množství srážek vede k vytváření ledových jezer, největších na světě v mimopolární oblasti. Jedná se o subtropické zeměpisné šířky. V údolí řeky Indus dosahují v létě teploty 50 stupňů ve stínu, v zimě 20 stupňů pod nulou v pouštních oblastech. Hranice věčného sněhu se pohybuje kolem 4 800 m nad mořem. V Ladaku a v čínském Tibetu je klima podobné, ale teploty dosahují v létě 30 stupňů a v zimě –40 stupňů Celsia. Roční teplotní rozdíly tak činí 70 stupňů. Nejnižší teplota, a to –58 stupňů Celsia, byla naměřena v chladné oblasti Drassu blízko městečka Leh. V Nepálu není podnebí tak extrémní, zvláště díky nízkému množství srážek a zalesněnému prostředí. Čínský Tibet a Ladak nejsou zužovány monzuny a lze je navštívit od ledna do října. V zimě jsou ale nepřístupné.
Od 17. století to byli pouze jezuitští misionáři, kteří přicházeli do Himalájí. Jméno velehory je zde označeno v jazyce sanskrt Čhomolungma. V době anglické nadvlády byla založena organizace průzkum Indie, která se zabývala geografickými a geodetickými pracemi mezi lety 1830 – 1843, předsedal této společnosti sir George Everest, který přispěl k topografickému zmapování oblasti Himalájí. Jako projev uznání jeho vynikajícího přínosu vědě v době, kdy každá expedice znamenala překování neuvěřitelných překážek a potíží nese nejvyšší vrchol planety jeho jméno.Společnost podporovala průzkum zakázaných oblastí a využívala přitom speciálně trénované odvážlivce, kteří, převlečeni za obchodníky a jezuity, pronikali do nitra hor. Své cestovatelské poznámky skrývali v modlitebních knihách spolu s náboženskými mantrami. Někteří z nich pronikli už v roce 71 až k Everestu, dále až do Mongolska.
Autor: PhDr. Milan Jirout
Zdroj: Cestopisy Milana Jirouta
