Tato země je příkladem obrovské náboženské tolerance a mírové spolupráce, neboť zdejší obyvatelstvo je etnicky velmi rozlišné. Nepál je srdcem Himalájí a na jeho 140 000 km2 se nachází 8 ze 14 osmitisícovek. Tyto velehory táhnou horolezce obdivovatele hor, turisty. Nepál je konstituční monarchií už od roku 1951 a vláda podporuje rozvoj turistiky. Nejvyšší hora Mont Everest byla zdolána poprvé v roce 1953 šerpou Tanzingem a horolezcem E. Hillarym. Nepál nabízí vysokou úroveň architektonických památek, zařazených do seznamu památek UNESCA, například údolí Káthmandu, divoké národní parky a navíc Nepál nabízí vysokou úroveň služeb pro turistický ruch.

Slovo šerpa neznamená ani průvodce ani nosič, ale označuje příslušníka jednoho etnika, žijícího na svahu Everestu v oblasti Khumbu. Tito lidé jsou buddhisté a mají svoje speciální školy náboženské školy, kde se také učí, jak průvodcovat a jak se chovat ve vysokých horách. Jsou velmi vytrvalí obratní. Správně šerpové nenosí zavazadla, jsou pouze odbornými průvodci. Zavazadla turistům nosí místní nosiči, kterým se bohužel začalo přezdívat také šerpové. Ve vzájemné úctě tu spolu přežívají stoupenci buddhismu i hinduismu. Pro zdejší věřící je zcela normální pomodlit se v hinduistickém klášteře a potom se chovat podle buddhistických zásad a opačně. Mnoho Nepálců patří mezi vyznavače obou náboženství.

Údolí Káthmandu je centrem kultury lidu Newari, ze kterého vzešla dynastie, která na konci 18. Století sjednotila Nepál. K významným památkám UNESCO v údolí Káthmandu patří historický Patan, dále sídlo Bhaktapur a Pashupatinath nebo Nuwakot. Dohromady vytvářejí jedinečnou duchovní atmosféru. Nepál nebyl nikdy dějištěm zničujících válek ani netrpěl pod nátlaky jiných obyvatel a tak do dnešních dnů přetrval lesk dynastie Malla. Důkazem toho jsou chrámy ve Swayambunathu, náměstí Durbar, obrovská starověká stupa v Boudnathu, starověké paláce v Patanu a Phaktapuru. Je štěstím, že tyto památky UNESCA nepostihla tragédie Tibetu.

Lidé, kteří se vypravují do velehor, musí mít kromě jiného velmi dobrou fyzickou kondici. I v noci mají velehory svůj jedinečný půvab. Hvězdy dodávají ledovcům kouzelný namodralý odstín a člověk pak je schopen věřit v nadpřirozené síly. V hlubokých bujných údolích žijí skromní vesničané vedle nádherných klášterů. Údolí Kathmandu je stejně tak posvátné jako celé údolí Gangy. Lidé tam nežijí životem, který je velmi daleký výdobytkům civilizace 20. Století. Hlavní dopravním prostředkem je kolo, síť silnic je velmi omezená a i ta je každoročně vážně narušována monzunovými dešti. Jsou zde údolí, která jsou prakticky neznámá a dosažitelná pouze mnohatýdenními pochody.

V končinách Karnali a Dolpa žijí sněžní levharti a lidé tu vyznávají náboženství Bon. Toto animistické vyznání je předchůdcem buddhismu. Tato oblast je zpřístupněna omezenému počtu turistů a vědců. Tento přístup nepálské vlády chrání starobylou kulturní pokladnici před přívalem turistů. Navíc oblast Dolpa, která se rozprostírá na západ od Dhaulágírí, je velmi těžce přístupna. Jediná přístupová cesta vede z jihu přes tři pětitisícové průsmyky, a tak toto uzavřené nedotčené prostředí se mohlo do dnešních dnů stát královstvím vzácné šelmy levharta sněžného. Ze stejného důvodu je jen v omezenému počtu turistů dovoleno navštívit pomezní Sikkimu a také proniknout do feudálního království Mustang, které se pyšní svým opevněným sídlem Lo Mantang. Toto panství zasahuje až do Tibetu, které je s amazonským pralesem nejméně prozkoumanou částí naší planety.

V Khumbu je stále živá legenda o yettim, mýtickém sněžném muži, který se stal populární potom, co Angličan Eric Shipton publikoval v roce 1952 fotografie jeho stop. Yetti má přívlastek „abominable“, což znamená hrůzostrašný, ale ve skutečnosti jde o nedorozumění. Tibeťané nazývají Yettiho midre gand-mi. Midre znamená medvědí muž nebo také snažný medvěd a gand-mi zase muž ledovců. Slovo midre bylo kdysi nepřesně přeloženo členem jedné expedice jako abominable. A tak byl takto označen živočich, u kterého nebylo prokázáno, zda vůbec existuje. V jazyce šerpů je horská skupina Everest známa jako Himaláje velkých opic, což je dalším důkazem, který slouží zastáncům existence Yettiho.

Nepál také láká mnoho tajemství a posvátnými místy, například kláštery Thyangboche (Khumbu) a Muktinath (Annapurna Himal) jezera Gosainkund (Langtang), poklady přírody velehor od řeky Bahgmati a k nepřístupným štítům Machapuchare, Gauri Shankar, Ama Dablam a Kangchenjunga. Většina výprav si za své cíle vybírá právě tato místa. Každá návštěva Annapúrny, země lidu Gurung, začíná ve městě Pokhara, za městem se tyčí Machapuchare, nazývaná též himálajský Matterhor. A opravdu nad krásou tohoto štítu se tají dech a je právem považován za nejkrásnější horu světa. Jméno tohoto šestitisícového obra v překladu znamená rybí ocas a to díky dvěma vrcholkům, které ošlehané větrem a vznášející se v mlze, jakoby sestupovaly z nebes. Posvátná hora Par Excellanc. Domov bohů. Machapuchare nebyla nikdy pokořena, protože úřady vždy odmítly podat povolení k výstupu až na samotný vrchol. Splnění této podmínky je sledováno ostražitýma očima obyvatel okolních vesnic. Hned vedle je nejhlubší údolí světa, Modi khola, sevřeného štíty vyššími než 6 000 m. Květiny v Nepálu se vyskytují dobrých 1 500 metrů výše než v Evropě. Podél stezek můžeme potkat karavany mezků táhnoucích pytle rýže do Tibetu a vracející se třeba s náklady kamenné soli. Tyto obchodní cesty jsou němými svědky tradic, které se od středověku nezměnily.

Zajímavý je obraz, když se vydáme k úpatí Everestu, mohutné jehlanovité kry ledopádu mezi štíty Lhoce a Nupce, za nimiž se tyčí pyramidy Pumori a které dominuje obrovská ledová deska Khumbu. Zde v základním táboře pod Everestem se nalézá nejvýše položená laboratoř pro studium lidského chování. , slavná „pyramida“, vztyčená Arditem Desiem, organizátorem italské výpravy z roku 1952. Nejlepší výhled na Everest se naskýtá z hory Kala Pattar, ve výšce 5 500 m. Z tohoto horského balkonu je nejkrásnější výhled na řetězec himalájských obrů. Čas strávený ve společnosti horských a jednoduchých lidí navrací a obnovuje životní sílu a energii. Každý, kdo navštíví Himaláje, touží po návratu. Cesta, kterou musíme ujít, je však dlouhá a únavná. Mistr Aiarea Brahmana říká: „Paty cestovatele jsou jako květiny. Jeho tělo sílí a přináší ovoce. Během cesty se vytratí všechny jeho hříchy.“

Autor: PhDr. Milan Jirout
Zdroj:  Cestopisy Milana Jirouta