Velikost:

Je to 1/5 rozlohy USA , tj. 586 412 mile sguare= 1,593 444 km sguare. Od východu k západu 2400 mil = 3 861, 6 km. Od severu k jihu 1 420 mil = 2 285 km. Celkový počet stálých obyvatel je dnes 614 000.

Hory:

 Z dvaceti nejvyšších vrcholů v USA je 17 vrcholů na Aljašce a 19 vrcholů je přes 4 000 m (přes 14 000 feed). Alaska Range je horský pásemný oblouk dlouhý 1 000 km s nejvyšší horou Mt Mc. Kinley. Je to nejvyšší hora nejen Aljašky, ale celé USA s výškou 6 194 m v Národním parku Denali ( 20 320 feet). Tato hora je asi 60 mílí od geografického středu státu Aljaška. DENALI je původní indiánské jméno pro vrchol, dnes pro název Národního parku.

Vodnatost:

Na Aljašce je více než 3 000 řek a přes 300 000 jezer. Největší a nejdelší řekou je Yukon, dlouhá 3 218 km (2 000 mil). Nejrozlehlejší jezero je ILIAMNA na ploše přes 1 000 mile sguare.

Ledovce:

Jsou tu aktivní ledovce a ledová pole větší než na zbytku obydleného světa. Nejrozsáhlejším ledovcem je MILASPINA s plochou 850 mile sguare. Je tak velký, že by pokryl přes polovinu státu DELAVARE o rozloze 5 294 km sguare. Ledovec NABESNA je nejdelší nepolární údolní ledovec na západní polokouli.
Světové strany: Nejsevernější bod je POINT BARROW, na břehu Beaufortova moře. To je nejvýchodnějším bodem SEMISOPOCHNOI ISLAND na Aleutských ostrovech. To je proto, že Aleutský rozkrok je mezinárodní časové rozmezí. Nejzápadnějším bodem je LITTE DIOMEDE ISLAND v Beringově průlivu, na hranici s Ruskem.

Vlajka:
Vlajka byla navržena třináctiletým klukem jménem BENNY BENSON z CHIGNIKU. Jeho návrh byl vybrán ze 142 návrhů a byl oficielně uznán v r. 1927, za státní vlajku Aljašky.

Hlavní město:
Předposledním hl. městem bylo v r. 1976 hlasováním rozhodnuto o přemíštění hlavního města z JUNEAU do WILLOW, 60 km severně od ANCHORANGE. Po krátké době se opět hl. město přestěhovalo do JUNEAU, které je jediné město v USA, které není přístupné po silnici, pouze po vodě nebo letadlem.

Pobřeží: Aljaška má 6 640 mílí pobřeží, to je 10 684 km. Včetně ostrovů má 33 904 mílí, to je 54 551 km.
Nejdelší den a noc: BARROW je pouze 800 mílí (1 287 km) od severního pólu. Když například 10. května vychází v Barrow slunce, celé tři měsíce nezapadá. A když například 18. listopadu slunce zapadá, obyvatelé Barrow jej nevidí více než dva měsíce.

Sopečná činnost:
Je tu přes 70 potenciálních aktivních vulkánů, z nichž některé vybuchly v nedávné době. Nejprudší erupce byla v roce 1912, kdy NOVARUTTA VOLCANO, vytvořila „ Údolí TEN HOUSAND SMOKES“. Dnes je to součást KATMAI NATIONAL MO NUMENT.

Zemětřesení:
Poslední velké zemětřesení bylo dne 27. 3 1964 v centrální části Aljašky o síle 8,4 Richterovy stupnice.
Chráněná příroda WILDLIFE VIEWING: Je tu 23 přírodních chráněných oblastí, z toho 17 národních parků: ATIONAL FOREST, NATIONAL PRESERVE, NATIONAL PARK, NATIONAL WILDLIFE REFUGE, STATE PARK, STATE REFUGE a další. Asi jednu třetinu území Aljašky zaujímají lesy. Největším národním parkem USA a také Aljašky je WRANGELL – ST ELIAS. Rozloha parku a chráněného území je 53 000 km2, z toho rozloha samotného parku je 39 000 km2.
 
Jsou to hory, tundra, lesy, spoustu ledovců, divoká zvířata a samota. Je větší než celé Švýcarsko a 6krát větší než známý JELLOW STONE. Za rok zavítá do N. P. 30 000 – 60 000 návštěvníků, což představuje víkendový počet návštěvníků v N. P. GREAT SMOKY MOUNTAINS v Severní Karolíně, na hranicích s Tennessee. N. P., chráněné území WRANGEL st. ELIAS spolu s N. P. KLUANE v Kanadě, N. P. TATSMENSHINI – ALSEK v Kanadě, N. P. GLACIER BAY v USA tvoří nejrozsáhlejší mezinárodní chráněné území na světě, které je součástí kulturního a přírodního dědictví UNESCO.
 
Sbíhají se zde čtyři mohutná pomoří: na severu jsou to výběžky Aljašského pohoří, ve střední části parku se spojuje sopečné Wrangellovo pohoří – které je součástí tichomořského vulkanického ohnivého prstence – s pohořím St. Elias, na jihozápadě se s vodami Aljašského zálivu setkávají rozeklané vrcholky pohoří Chugach. Mount St. Elias se tyčí do výše 5 489 metrů a po Mt. Mc.Kinlex je druhým nejvyšším vrcholem na území Spojených států. Sama hora Wrangell je vysoká 4 317 metrů a je dosud tektonicky činná, stovky metrů nad jejím ledovým vrcholkem se čas od času vznášejí oblaka páry.
 
Z vlhkého mořského vzduchu, narážejícího na pobřeží hory, spadne za jeden rok 15 metrů sněhu, který zásobuje zdejší ledovce, jako Malaspinův, který se rozkládá na úpatí pohoří St. Elias a ledovec Nabesna a další. S tímto národním parkem je i spojeno jméno Vituse Beringa z r. 1741, kdy vrchol hory St. Elias byl prvním bodem na kterém se zastavil námořníkův zrak při plavbě podél pobřeží a ten den připadl na svátek svatého Eliáše. Nejnavštěvovanějším parkem na Aljašce je N. P. DENALI se nejvyšším vrcholem Aljašky a USA Mt. Mc. Kinley s výškou 6 194 m. V tomto parku platí zvláštní režim pro návštěvníky, jezdí se autobusem a chodí se s průvodcem.

IDITORAD – TRAIL:

Historie závodů psího spřežení jako sportu je datováno k roku 1850 v Manitobě v Kanadě. Tento závod se stal více populární na OH v Lake Placid, New York v roce 1932. Dnes, nejznámější závod na světě IDITORAD TRAIL, se stal od roku 1973 největším jarním závodem psího spřežení na Aljašce a zároveň na světě. Představoval trasu z Ferbainksu do Nome, potom ze Sewardu do Nome a nakonec z Anchorange do Nome. Více jak 60 týmů se účastí každý rok závodu, každý tým může mít až 16 psů, délka trasy je přes 1 000 mil, to je přes 1 600 km a jede se někdy ve dne i v noci 10 – 12 dnů s malými zastávkami na odpočinek a občerstvení. Jezdcům – závodníkům se říká „MUSHERS“, přijedou ze čtyř kontinentů, ze 14 zemí, včetně ČR.

Psí zvaní ALASKAN HUSKIES jsou známí svoji silou, výdrží a odolností. Závodníci jedou přes zamrzlé louky a vždy zamrzlá jezera rozlehlými prostorami tajgy a tundry člověkem nedotčené.
 
Psi začnou štěkat jakmile se ocitnou před prasklinou nebo štěrbinou v ledem pokryté krajině. Pokud se jezdci rozhodnou strávit noc v divočině, musí si dobře propočítat trasu na další den. Psí spřežení musí jet rychle, protože psi by byli znepokojeni dlouhým stáním a nečinností. V závodě IDITORAD TRAIL SLED DOG RACE (závod psího spřežení), se pouze nezávodí a nebojuje pouze o rychlost, ale také o výdrž a odolnost přežít ve skutečné divočině. Pes se tu stává nejvěrnějším přítelem člověka. Kde jinde by vzniklo lepší přátelství mezi člověkem a psem než v arktické přírodě, kde se musí jeden spoléhat na druhého, aby vzájemně přežili. Obecně psí spřežení užívá od 2 do 20 psů. Náš závod má určen počet 16 psů.
 
Každý pes je osobností a mají svoji pozici ve smečce a v práci, včetně vedoucího psa. Každý závodník musí dbát na jídlo pro psy, dobře zabalit potravu na cestu a psí musí mít přístup k čisté vodě. Psi nejsou ovládáni opratěmi jako koně, ale slovy závodníka – jezdce. Vedoucí pes musí dobře rozumět slovům svého pána. Psí spřežení bylo původně používáno na transport nákladu, později i pošty a ne pro závodění. INUITÉ – (ESKYMÁCI), používali psí spřežení před více než 1 000 lety na dopravu a na lov. A byli to původní osadníci Aljašky. Kteří poprvé pojmenovali tento způsob dopravy, kdy zvolali „MUSHING“, to je od slova MUSHER= jezdec, závodník. Tento pojem pro tento závod se používá dodnes.

MOSKITI: V druhé polovině června a v červenci se vyrojí na Aljašce milióny a milióny komárů před kterými je nutno se chránit, v některých místech speciálními ochrannými prostředky.

Zlatá horečka na Aljašce:
1849 – Rusové objevili zlato na poloostrově KENAI.
1861 – Buck Choguette objevuje zlato na Telegraf Creek, který se nachází v povodí řeky Stikine.
1870 – Zlato objeveno v zálivu Sumdun Bay.
1871 – Další nálezy zlata na indiánské řece v blízkosti městečka Sitka.
1880 – Zlatý Gold Creek u Juneau
1884 – Kongres uzákonil ochranu civilní vlády na Aljašce.
1886 – Lovci Arthur Harper a Mr. Batese nacházejí zlato na severním rameni horního toku řeky Fortimile. Hovard Frankline nachází zlato na jižním rameni řeky Fortimile, tito šťastlivci si už v r. 1881 přivezli zlato za 20 000 USD.
1888 – Alexandr King znovu objevuje zlato na poloostrově Kenai.
1893 – Zlato nalezeno v okolí měst Hope, Rampart a Circle. Circle prosperovalo v těžbě zlata až do roku 1896, kdy vypukla zlatá horečka na Klondike. Bylo to ve své době nejsevernější položené město na Aljašce. Dále na sever nevedla cesta. V době zlaté horečky si zlatokopové myslely, že se nacházejí na polárním kruhu a tato imaginární linie jim dala podnět k pojmenování osady CIRCLE ( Kruh).

V době největší slávy městečko mělo 2 divadla, 8 tanečník lokálů s 28 salóny. Jako největší zlatokopecké město fungovalo do objevení zlata na Klondike v letech 1896 – 1897. Po té sice těžba zlata dále provozovala, ale v malém. Zůstala jen silnice od roku 1927 pojmenovaná STEESE HIGHWAY vedoucí z Fairbanksu do Circle, přes Pinnell Mountains s největší horou EAGLE SUMMIT vysokou 1104 m.

Dnes bydlí v Circle 72 stálých obyvatel a na břehu řeky Yukon je cedule oznamující konec kdysi slavné Steese Highway. Severnější vede už jen nová DALTON HIGHWAY vedoucí do PRUDHOE BAY k ropným nalezištím. Na skutečný polární kruh je to ze Circle severním směrem ještě 80 km.

Dnes tu zbylo několik zlatokopeckých srubů, hotel, stará tančírna, ty všechny jsou zapsány do Národního registru historických míst.

1896 – Boom v objevení zlata na BONANZA CREEK (Yukon).
1898 – Velká stavba železnice WHITE PASS. Začíná od moře u Skagway a stoupá skoro do 1 000 m na délce 20 mil. (32km), a tím se stává jednou z nejstrmějších na světě. Celkem měří 110 mil a končí ve městě White Horse na Yukonu. Z toho 20 mil vede Aljaškou, 32 mil Britskou Columbií, 58 mil Yukonem. Stavba trvala 24 měsíců, pracovalo na ní 35 000 dělníků.

Stavba započala 28.5 1898 a do provozu byla dána 29.7 1900. Železnice tím přispěla k přepravě prospektoru hlavně na KLONDIKE GOLD RUSH, i když hlavní vlna zlaté horečky na Yukonu byla už pryč. Železnice se dodnes jmenuje YUKON RALWÄY.

1898 – Zlato objeveno na poloostrově SEWARD a to nejvíce na plážích u Nome.
1899 – Začátkem roku se zde nacházelo zlato přímo na pobřeží městečka Nome. V létě tu rýžovalo zlato na 2000 lidí. Odhaduje se, že se tu narýžovalo z písku na pobřeží zlato za 2 000 000 USD. Boom dosáhlo město Nome, kdy tu bylo až 5 000 zlatokopů, na 20 hospod, 16 právních poraden, 11 lékařů, 12 konzumů, 4 státní úřady, 4 drogérie, 3 sklady ovoce, 3 sklady cigaret, 5 prádelen, 4 lázeňské domy, 2 papírenství, 2 nemocnice, 1 masážní salón a neurčitý počet veřejných domů. Zlatokopové přicházeli v několika vlnách až do začátku 20. století.
1899 – VALDEZ – EAGLE MILITARY TRAIL, známá jako „Irans – Alaska voj. Silnice
1900 – Alexandr Mc Kenzie a Arthur H. Noyes moderně organizují těžbu zlata.
1990 – Jack London vydává první knížku o zlatokopech „SON OF THE WOLF“
1902 – Felix Pedro objevuje zlato na Pedro Creek v blízkosti FAIRBANKSU. Toto město může děkovat svému vzniku nalezišti zlata ve svém okolí. Kousek za městem se odbočí ze Steese Highway, na Goldsteam Road. Navigační tabule oznamuje dnes nejvíce navštěvované památce na zlatokopeckou horečku a sice GOLD DREDGE No 8. Jedná se o pětipatrový těžební bagr na zlato. Stroj byl smontován v roce 1928, pracoval přes 30 let a přepravil 1 065 tun zlatokopeckého písku z říček Goldstream, Engineer a Pedro. Je podobný bagru No 4 na Klondiku v mohutnosti i v tom, že za sebou zanechával hromady hlušiny a tím významně měnil ráz okolní krajiny. Za 30 let se prý získalo více než 7 000 000 uncí zlata.
1906 – Zlato objeveno v okrese Chandalar
1911 – Začíná těžba v zlatých a měděných dolech v Kennicottu, dnes je součástí největšího N. P. Wrangel – St. ELIAS.
1914 – Zlato objeveno v Livengood blízko Fairbanksu.

Sobi na Aljašce:

Vládní zmocněnec – reverent Dr. Sheldom Jackson spolu s kapitánem lodi Bear M. A. HEALY se v roce 1877 plavili na inspekční cestu k eskymákům a inuitům. Kapitán M. A. HEALY vyprávěl reverendovi o chovu sobů na Sibiři, kteří jsou poloochočeni, zdrojem potravy pro místní obyvatelé a zároveň jsou příbuzní aljašským KARIBU. Jde vlastně o jeden druh zvířete schopného přežívat v artické tundře. Poloochočení sibiřští sobi představují celoroční zdroj potravy a tak umožnit přežití kruté zimy. Jackona myšlenka na chov sibiřských sobů nadchla a realizoval ji v roce 1892 na poloostrově SEWARD. Do přístavu CLARENCE bylo dovezeno 191 ze Sibiře, o toto se starali Laponci, dovezení z Norska. V roce 1896 – 1898, kdy spolu se Zlatou horečkou na Klondiku vypukl hlad, bylo dovezeno z Norska 537 sobů.

Ze Sibiře na poloostrov Seward bylo do roku 1902 dovezeno ještě dalších 1200 sobů, a to z různých šlechtitelských stanic. Zároveň v tomto roce car zakázal další vývoz sobů ze Sibiře na Aljašku. V roce 1925 se na poloostrově Seward chovalo již 350 000 sobů. Reprodukční schopnost stáda, byla obrovská, 100 samic rodilo až 90 mláďat. Náklady na chov byly velice nízké na jedno zvíře a na jeden rok 1 USD. Takovýto chov byl pro majitele ziskový. V letech 1919 – 1920 vypukl hladomor kolem řeky MACKENZIE, kdy kožešinovou zvěř vybíjeli ve velkém bílí lovci. Po dlouhých jednáních koupila kanadská vláda v roce 1929 celkem 3000 sobů pro eskymáky žijící v deltě řeky Mackenzie.

Bylo potřeba dopravit toto stádo na vzdálenost 1600 km ze Sewardu do INUVIKU, a to přes hory BROOKS RANGE, byla to velice tvrdá a těžká cesta pro přesun, tak velkého stáda, tak drsnou přírodou. Přesun se odehrál od prosince 1927 do března 1935, kdy stádo urazilo dvojnásobnou vzdálenost a do Inuviku dorazilo 2370 zvířat. A tak se chov sibiřských sobů dostal přes Aljašku až do severní Kanady.

Aljašský ropovod: V roce 1967 padlo rozhodnutí o vybudování ropovodu dlouhého 1300 km z PRUDHOE BAY přes celou Aljašku na jih do VALDEZU. Samotná stavba započala v roce 1975 a ropa začala proudit do přístavu ve Valdezu v roce 1977. A tak jedna čtvrtina produkce ropy v USA ze zálivu prince Williama odplouvá do rafinérií států Washinkton a Kaliforni. Je to 70 obřích tankerů měsíčně.

Samotná těžba ropy se dnes odehrává v chráněné přírodní oblasti ARTIC NATIONAL WILD LIFE REFUGE. Cena ropovodu byla obrovská, sám ropovod stál 8 miliard USD a terminál ve Valdezu 1,4 miliardy. Na své trase překonává ropovod 800 vodních toků, 3 horské hřebeny, 554 podchodů a mostů pro zvířata, most přes řeku Yukon je dlouhý 760 m. Ropovod je postavem na 78 000 nosnících ve výši 2 m nad zemí. Tyto nosné sloupy jsou ukotveny v hloubce pěti m se širším koncem dole. Sloupy jsou duté, plněné látkou,která nerozmrzne. Celá jedna polovina délky ropovodu vede pod povrchem. Ropovod odolává zemětřesení 8,5 stupně Richterovy stupnice, ropa teče rychlostí 10 km / hod a celou délku trasy 1300 km urazí za 5,5 dne. Ropovod spravuje ALASKA PINELINE SERVICE COMPANY.

Ekologická katastrofa: V březnu 1989 ztroskotal v zátoce SLEEPY BAY supertanker EXXON VALDEZ, který vezl 53 000 000 tun ropy a zamořil pobřeží v délce 1 800 km. Byla to zatím největší ekologická katastrofa na uzemí Aljašky.

Autor: PhDr. Milan Jirout
Zdroj: Cestopisy Milana Jirouta