Alaska Highway neboli oficiálně ALKAN tzn. Alaska Canadian Military Highway. Má několik světových NEJ. Je to nejslavnější severní silnice na světě. Je to nejrychleji postavená silnice na světě a to v roce 1942. Je to určitě jedna z nejkrásnějších krajinných silnic na světě vedoucí severskou tundrou. Měří z nultého milníku v Dawson Creeku do Fairbanksu 2650 km. Tuto důležitou spojnici mezi silniční sítí kanadských provincií Britské Kolumbie a Alberty s Aljaškou postavili ze strategických důvodů ženijní jednotky americké armády během druhé světové války za rekordních osm měsíců roku 1942, úpravy povrchu trvaly až do roku 1944.
Do historie severní Ameriky se zapsala jako symbol obrovského lidského úsilí, houževnatosti, odvahy a vytrvalosti. To se stalo za 2. svět. Války ihned po napadení Pearl Harboru Japonci, kdy se Američané obávali Japonců natolik, že reálně předpokládali i jejich možné vylodění u amerických břehů na severu. Bylo třeba co nejrychleji vybudovat přístupové cesty pro eventuální zásobování armády. A tak v naprosté pustině, uprostřed divočiny, kde nebylo po lidské civilizaci ani památky, začala americká ženijní armáda stavět silnici doslova před očima.
Nejprve z helikoptér inženýři plánovali přibližnou trasu, poté vyrážely do terénu těžké lesní stroje. Neprostupným lesem si razily cestu buldozery, traktory, pily a tisíce pilných vojenských rukou.Začali v zimě, a tak si pomáhali k zahřátí topením dřeva, ohni ve volné přírodě. Na tvrdé, nelidské podmínky kruté severské zimy se nedalo ohlížet. Pokud se stala nehoda a nákladní auto vyjelo z cesty do břečky a bláta se sněhem, nebo se převrátilo, muselo zůstat na místě, protože na vyproštění nebyl čas. Pracovalo se ve dne v noci, kalkulovalo se s každou minutou. V některých úsecích s trvale zmrzlou půdou, tzv. permafrostem, se stavělo na dřevěných pilířích. V krátkém severském létě několika decimetrová horní vrstva rozmrzí a kdyby se jednotlivé vrstvy silnice pokládaly přímo na zmrzlý podklad, silnice by se propadla. Vojáci stavbaři postupující při stavbě od severu se 24. 9. 1942 setkali na 588. míli se skupinou mířící od jihu a místo nazvali Conctakt Creek, kteroužto událost připomíná památník.
Tenkráte v roce 1942 byl povrch prašný, takže projet dokázala jen silná vojenská vozidla. Bylo postaveno 133 mostů z dřevěných trámů a fošen o celkové délce 11 km. Po válce převzala tuto vojenskou cestu do své péče kanadská silniční správa. Postarala se o výstavbu nejnutnějších benzinových čerpadel, motorestů, motelů a poté trasu otevřela silničnímu provozu. Zpočátku byli cestující osobních vozů nabádáni jezdit ve skupinách s proviantem v kapse a také s potřebami k přenocování. Postupně však přijížděli moderní silniční stroje, pustily se do rozsáhlých oprav a úprav, které jsou dodnes v plném proudu.
Alaska Highway začíná v dřevařském městečku – Dawson Creeku na 55 stupni s. z. š. Poučení o trase lze získat v INFO středisku v bývalé nádražní budově Albert Railway, v níž před několika lety ustala osobní přeprava. Hned nedaleko je památník s nultou mílí a protože je malý, aby ho řidiči nemohli přehlédnout, je nad ním zdaleka viditelný nápis:“Právě vjíždíte na světoznámou Aljaškou dálnici.“
V roce 1992 se slavilo 50té výročí existence Alcanu a ta byla nedávno přeměněna v „naučnou stezku“. Každé důležité místo je označené, jsou tam milníky, tabule s historií výstavby, místa s kontrol. stanicemi, místa s nejvyššími místy, také kolik má Alcan zatáček a kolik jich je při opravách narovnáváno, kde bylo voj. velitelství, kde se staly nehody vojákům, a tak dále. Legendy jsou pod názvy:“Interpretive panel, Historic sign, Historic milepost. Vše se lze dočíst v pěkných prospektech, které jsou k mání v Dawson Creeku a po celé trase Alaska Highway.
V roce 1943 byla vyhotovena první mapa Alcanu, trasa se postupem doby narovnávala a tím částečně trošku „zkracovala“. Dnes jsou na milnících přesné vzdálenosti od nulté míle po celé délce až do Delta Junction – 1420 mil, to je 2272 km, kde je první památník na ukončení silnice a druhý památník je ve Fairbanks 1645 mil, to je 2632 km. Zde je oficiální konec Alkanu uváděný ve všech mapách a prospektech.
Cestou po Alkanu lze najít spoustu pozoruhodností, jako např. ve Watson Lake. V krutých zimních měsících roku 1942 se jednomu vojáku stýskalo po domově, a tak si v místě, kde pracoval, postavil ukazatel se vzdáleností od rodného města, tenkráte to bylo od New Yorku. Následovali ho další vojáci a zvyk se tak ujal, že trvá dodnes. Les značek se jmenuje Signpost Forest a má dnes přes 20 000 značek z celého světa. Stal se samozřejmě velkou turistickou atrakcí. Můžeme zde nalézt i některá česká města včetně Prahy, zda té české nebo té americké nelze přesně určit. Nezapomněl jsem na města jako Prachatice nebo Husinec.
Autor: PhDr. Milan Jirout
Zdroj: Cestopisy Milana Jirouta
