Himaláje jsou domovem bohů

Himaláje jsou světem samy pro sebe. Čas a prostor tu získávají význam nesrovnatelný s čímkoli, co známe odjinud. Pocity dojetí a úzkosti se tady střídají a pronikají jeden druhým jako ve snovém zmatení. Realita s fantazií se překrývají. Tajemné nuance tu prostupují vším. Každý pokus definovat tento region se musí míjet účinkem, když přihlédneme k obrovské rozlehlosti tohoto kraje. Všechno je majestátní a velkolepé, nepostižitelné slovy a zahalené tajemstvím a naopak. Stejně tak děsivé jako dráždivé a přitahující nadčasově posvátné i smrtelně všední. Čas tady plyne po tisíciletí pevným a vyrovnaným tempem. Je tu na každém kroku cítit přítomnost tajemna. Lidé jsou tu laskaví a shovívaví, ale zrovna tak nepřátelští. Je tu ledové ticho, rušené pouze temným duněním lavin, praskáním ledu a syčením větru. Hory jsou považovány za oltář bohů a jak takové jsou uctívány.

Některé vrcholky jsou nedotknutelné dodnes a jsou domovem božstev. Názvy hor nevyjadřují jen krystalickou masu skal a minerálů. Například Čhómolungma je tibetské jméno pro Everest a znamená Země Bohyně a Matky Země. Oporou víry je hora Čo Oju. Dále horu Manasru můžeme přeložit jako Hora ducha. Hora Gosaintham je sanskrtský název pro místo svatých. Hoře Khan Tengri říkají Pán duší. Horu Anapurnu nazývají Bohyní bohaté úrody.

Na Tibetské vysočině v chladných dálavách Ladaku a Zaskaru, v hlubokých údolích Nepálu přesto člověka nepřepadne pocit samoty. Italský odborník Giuseppe Tucci říká, že samota zde není prázdnotou, ale oplývá životem. Příslušné rituály slouží cestovatelům jako talismany.

Tibetský člověk nepřičítá závrať způsobenou výstupem do značných výšek nedostatku kyslíku, ale vlivu zlých duchů. Jenom duše je pro něj důležitá. Každé místo je tu posvátné, neboť v horách je bůh všude. Tibeťané raději vytesávají slova modliteb do skal, než aby opravili přístupovou cestu, protože jsou přesvědčeni, že dobro stále vítězí nad zlem. Modlitba a meditace takto splývají v klidnou, osudu odevzdanou představu lidské existence. Mají rčení: „Poklekni, kde jiní poklekli, neboť bůh je přítomen tam, kde jiní šeptali své modlitby.“ Přítomnost je přirozená, je tu cítit podél pěšin a stezek a neviditelná síť spirituálních drah obepíná pohoří. V Krkonoších máme malé horské kapličky, Tibeťané mají širokou škálu, která zahrnuje chortén, malé vstupy, zdi mani, které jsou pokládány ze stovek až tisíců kamenů. Pocestní vlívají do těchto kamenů své reliéfy a modlitby podél horských cest. V malých rozvinovacích vějířích jsou vepsány mantry. Hedvábné nebo papírové praporce tarch se třepotají na konci dlouhých dřevěných tyčí jak schnoucí prádlo ve větru a vypouští svá posvátná poselství. Hedvábné drapérie thangas zobrazují náboženské prvky a mundali poskytují meditační formule znázorněné na kruhu života. Modlitební kola jsou různých druhů. Od obrovských válců až po malé stolní válečky s rukojetí a koulí.

Chorteny se nachází v průsmycích, soutěskách ve vyšších polohách a jsou to už církevní relikviáře. Chorteny bývají kuželovitého tvaru několik metrů vysoké, jejíchž architektura symbolizuje vesmír a naši planetu. Poutníci procházejí kolem chortenu ve směru hodinových ručiček. Ale stoupenci prastarého náboženství Bon prochází v opačném směru. Kolem zdi mani se prochází levou rukou blíže ke zdi. Při pohybu kolem chorchen nebo zdi mani pocestní recitují zaříkávací formule, nejobvyklejší mantra v jazyce sanskrt znamená: „Om mani padme hum“, což znamená „Zdráv buď klenote (Buddha) květu lososu (svět)“. Om je původní slabika vesmíru. A svou vibrací vytvořila vesmír z chaosu. Slabika hum pochází ze sanskrtu, která vyjadřuje obětování jako poslání člověka na zemi. Vyslovením mantri je víra a určitá míra koncentrace. Slabiku om nalézáme v mnoha cvičeních jógy jako prostředek navození správného rytmu dýchání a získání kontroly vlastního těla.

Nejvyšší kontroly nad svou duší dokáží nejsvětější z knězů, Lamové, Joginové a Sadové. Někteří tibetští asketové, např. v nadmořské výšce 5000 m. blízko hory Kailás běhají kolem jezera Manasarovar, ve stavu transu uběhnou najednou i 70 km. Dokáží pomocí metody tum-mo jógy tepelné konzervace přežít v jeskyních při teplotách 20 stupňů pod nulou.

Kodex tibetských klášterů obsahoval už v roce 1200 detailní nákresy pro operace cévního a nervového systému, zatímco objev krevního oběhu se v západní medicíně datuje až od roku 1629. Tady ve vysokých horách se mohou člověka zmocnit pochybnosti a obavy při pocitu osamění a tichého rozjímání. Právě tady je prostor pro mýty a legendy jako ta o Yettim nebo o údolí Šangrili. A právě toto prostředí je prvotním zdrojem inspirace pro vyjádření náboženských pocitů lidí zde žijících. U nás mohou být starosti a náplň během dne přerušeny chvílí na zamyšlení a modlitbu, zatímco u Tibeťanů je tomu naopak. Modlitba vyplňuje každý okamžik dne a všední povinnosti jen oslavují meditativní způsob života. Ze zeměpisného hlediska jsou Himaláje na západě určeny tokem řeky Indus a na severu a na východě řekou Tsang-po, která se nazývá Brahmaputra. Kulturní oblasti jsou ale mnohem rozlehlejší.

Himaláje také označují začátek světa Islámu, který se snaží proniknout dále více na východ. Obyvatelé střechy světa jsou elegantní a vznešení, mimo jiné jsou úžasnou silou a vytrvalostí, svou schopností unést neuvěřitelnou zátěž na hlavě a páteři, svou převážně vegetariánskou dietou a svou udatnou odolností vůči zimě a vyčerpání. Jsou zvyklí dýchat řídký vzduch, kdy tlak kyslíku je sotva poloviční ve srovnání s naším. Jejich stálá obydlí ve výškách 4 – 5000 metrů změnila tvar a strukturu jejich hrudního koše a plic a posílila srdce, které je mohutnější a bije houževnatěji.

Himalájský region je místem, kde se setkávají rozličné kultury, tradice a lidé, kteří spolu žijí po staletí v míru a vzájemné úctě. Tyto národy vytváří dva hlavní filosofické a náboženské proudy buddhismus a hinduismus. Oba jsou dnes ohrožovány islámských fundamentalismem a v 60. a 70. letech čínskou kulturní revolucí. Byla to čínská kulturní revoluce, která je zodpovědná za genocidu a devastaci Tibetu. Buddhismus zapustil kořeny v Ladaku, Spiti a Lahauvlu, na východě v Bhútánu, Sikinu a Dardžilingu, menší skupiny obyvatel v severním Nepálu v oblasti Mustang a Dolpo. Hinduismus reprezentují regiony

Pandžábu a Garhwalu. Soužití buddhismu a hinduismu je po staletí velmi pokojné. Dříve bylo pravidlem, že jeden člen rodiny se věnoval životuvmnižství. Za centrum obou náboženství je považován „Otec a střed světa“, posvátná hora Kailas, na jejímž úpatí pramení řeky Indus a Tsang-po.

Autor: PhDr. Milan Jirout
Zdroj:  Cestopisy Milana Jirouta